Jsem tady
Waiting, of course, is a very large part of writing. —Ursula K. Le Guin “Collectors, Rhymesters, and Drummers” Před pěti šesti osmi dvaceti týdny: Přišlas za mnou. Posadila ses vedle mě. Mluvilas na mě, a to jak hravě, tak tou mojí košatou syntaxí z 19. století, která se mnohdy blíží projevům policejních mluvčích („Podezřelý při konání útěku přes plot doznal natržení kalhot“). Věnovalas mi pozornost. Usmívala ses a smála se. Říkala mi, jak se máš, a v náznacích, i jaké strasti a jaká dobrodružství zažíváš. Bylas to ty : letokruhy tvých očí; tep a teplo tvého hlasu; oblečená jako ty – tedy po způsobu, jež shledávám neokázale – a o to pronikavěji – elegantním. Náušnice tvarované jako bílé květy. Naživu víc než Óda na radost. Já, naproti tomu: neschopen slova. Překvapen, že se tohle děje; u vytržení ze šroubovice emocí, která mě s tvým příchodem začala ovíjet: nadšení a blaženost; dojetí a vděk; rozechvění a panika. Když jsi řekla, že rychlost psaní není pod...